Byl večer a v očích hrůza a děs,

byla půlnoc a začínal maškarní ples.

Sama se potácí mezi hudbou a stoly

a nikdo netuší, jak moc to bolí.

Zradili, zničili, roztáhli sítě

a do nich nakonech chytili si tě.

Věřila bláhová prvnímu slovu,

dalšímu objetí podlehla znovu,

měla ho ráda, on měl snad rád,

mohla ho milovat, mohla se smát.

Pak z lásky staly se podřadné stíny,

už nikdy se nezbaví pocitu viny.

A léta čekání, všechno je pryč,

vem smutek do hrsti, z plných plic křič.

Ztratila lásku, kterou ji život dal,

ztratila kluka, co ji snad miloval.

Malá, hloupá, nezkušená,

v očích dítě, v srdci žena.

Miluje tmu, co do noci se zešeří,

podlehla osudu, však lásce už nevěří.